cestovni-ruch.czCOT BusinessCOT mediaCZeCOT.infoWMP.czXMLevents

Živé příběhy od Mrtvého moře

14.9.2009

Starověká místa, o kterých nemlčí ani Bible, ani Korán, ani židovská tradice, jsou nasycená odpověďmi, na které se od školy zapomnělo, i otázkami, na které žádná škola neodpoví. Pravda, asi tušíte, že Petra není jen dívka od vedle, ale možná by se vám také hodila záruka naší osobní zkušenosti, že bezmála 4 000 let starý Jeruzalém je živoucí město, i když nejbližšímu moři se říká Mrtvé. Směs z jordánské a izraelské kulturní chlouby, kterou jsme ochutnali ve společnosti CK EXIM Tours, bude šmakovat zejména těm, kdo mezi cestování a lenošení nestaví rovnítko.

„Marhaba, smell the jasmin, taste the olives,“ láká vás arabský mobilní operátor v Jordánském Hešemitském království těsně za hranicemi Izraele. Dostat se sem z egyptské Taby, odkud expedice cestovní kanceláře EXIM Tours po dvoudenní aklimatizaci vyráží, je otázkou tří hodin a právě díky tak krátké vzdálenosti je sinajský Egypt pro zanícené cestovatele víc než pláže a korálové útesy. Je branou k příběhům, se kterými stojí a padá mnoho kultů, a i když pravdy některých z nich prý přežívají navzdory archeologickému bádání, na poutavosti jim to neubírá. Napínavost je těmto končinám vůbec vlastní, přesvědčíte se o tom hned na první jordánské zastávce ve Wadi Rum.

Čaj bez rumu v Rum

Že je vám Wadi Rum povědomé jen podle druhého slůvka? Pokud jste viděli výpravný filmový epos Lawrence z Arábie, máte povědomí i o Wádí Rum a okolní poušti, jejíž obzory bez hranic znásilňují obrovitá skaliska. Právě tady se Thomasi Edwardu Lawrencovi, tajnému agentu britské armády, podařil husarský kousek, když na území bez pevných hraničních čar sjednotil arabské kmeny k vítěznému tažení proti Turkům. Na hybatele prvoválečného arabského tažení, jehož žádost o vstup do armády byla původně zamítnuta z důvodu nedostatečné výšky 1,65 cm, dodnes odkazují některá místní jména – Lawrencůw pramen pohlcující zelené miniatury keřů na jinak holém skalisku anebo Sedm pilířů moudrosti Lawrence z Arábie – sed­miprstá dlaň rvoucí se z útrob nekonečné písčité planiny do výšky šesti set metrů.

Končinu okolo tohoto podivuhodného útvaru brázdí jednohrbé koráby pouště a jejich rychlejší spojenci pro turistické výlety za beduíny, terénní džípy. Děti písečných dun stále dávají přednost polopouštnímu životu svých otců, dny tráví se svými stády a noci pod ochranou stanů z kozí srsti. Ti, kteří se zčásti vzdali nomádských zvyklostí a živí je cestovní ruch, vám ve skromném karavanseraji připraví výtečný čaj s kardamomem a povypráví o obyčejích svých prapradědů, jež v mnohém splývají s jejich současnými.

Wadi Rum je důkaz, že i místo plné písku, ostrého slunce a větrem krášleného kamene si zaslouží být nazýváno krajinou a ani poměrně vysoká turistická návštěvnost na tom nic nezměnila. Prozatím, příběh skalního města Petry je nepatrně odlišný.

V objetí obětí

V době, kdy je ve středoevropské kotlině hitem hrnčířský kruh, arabský národ beduínských Nabatejců tesá do skal budoucí památku UNESCO – město Petra. Toto pohřebiště uprostřed nepřístupných skal bylo dlouhou dobu dobýváno, ale až do roku 106 n. l. Petra odolávala, vědoma si významu svého jména. Slovo „petros“ totiž v řečtině znamená kámen – skála a pojítko mezi jmény a jejich prvotními významy navádí některé badatele k doposud nepotvrzeným teoriím, že v Bibli jsou na pozoruhodné místo narážky pod jménem Selá, hebrejsky kámen – skála.

I když za nabatejské epochy Petra nesloužila ničemu jinému než kultu smrti, v Mojžíšově údolí (Wadi Musa) to od 3. století před naším letopočtem žilo. V Petře se konaly pohřební hostiny, zádušní mše s posvátnými průvody a pohřbívalo se do honosných hrobek ztvárněných podle řecké architektury i asyrských vzorů. Dvacet kilometrů čtverečních rozsáhlý „okrsek na věčnost uložených“ jich čítá okolo osmi stovek, přičemž se nejedná o stavby v pravém smyslu slova. Nabatejci s pískovcem prováděli něco podobné tomu, co architekti zahradních labyrintů dělají s keři, a malé komůrky, kam se k nekonečnému odpočinku ukládalo až 25 lidí, i monumentální zdobné hrobky jsou vytesané do útrob skal. Pod tíhou nástrojů takto vznikaly i jejich zdobné fasády, které spodek skalisek objímají do výšky 50 metrů a nabatejské pietní rovy dekorují namísto náhrobních kamenů. I díky této „anonymitě“ prý již nikdy nerozluštíme, kdo je v nich skutečně uložen.

Wádí Rum: Z útrob velké pískovny trčí Sedm pilířů moudrosti Lawrence z Arábie, což je i název vlastní knihy tohoto tajného agenta britské armády Wádí Rum: Z útrob velké pískovny trčí Sedm pilířů moudrosti Lawrence z Arábie, což je i název vlastní knihy tohoto tajného agenta britské armády Hora Nebo: Mojžíšův hrob Hora Nebo: Mojžíšův hrob

Nabatejci svoji posvátnou půdu střežili 400 let, ale nakonec byla Petra dobyta Římany, začleněna do jejich impéria, okupována Byzantinci i křižáky a pak světem zapomenuta. Až do roku 1812, kdy ji lstí objevil Švýcar J. L. Burkhardt. Vše, co viděl, si tajně zakreslil uhlem na papír, a když jeho skici obletěly svět, ne­ubránila se Petra novému tažení. A tak při porovnání černobílých kreseb a stavu dnešní Petry je jasné, že za 200 let od objevení se v prach a písek obrátilo mnohé z toho, co 2 000 let před ním drželo pohromadě.

Skalní pohřebiště Petra: Řada pietních fasád vytesaných do rudého pískovce Skalní pohřebiště Petra: Řada pietních fasád vytesaných do rudého pískovce

I přes ztráty Petra šokuje. Turisty, archeology, architekty. Cesta do nitra skal se zpočátku kradmo vrýpává do otevřené krajiny a nenápadně se stáčí jako tobogán. Není příkrá, jen mírně sestupuje stejně jako za dob, kdy nabatejským strážcům umožňovala pozorovat každého, kdo do údolí směřoval, aniž by sami byli spatřeni. Bdělost dnešních příchozích rozptylují první příbytky mrtvých a vy jen sotva vnímáte, jak se okolní skály s každým metrem stahují, masivy kamene jsou kolmější, těsnost těsnější. Nechápete, že tak vás Petra varuje před úzkou přístupovou soutěsku Siq – Siq, která až po 1 500 metrech vydá nejtajemnější tajemství Města skal.

Další strana