Zbraně a letadla

Ve Spojených státech patří střelné zbraně už dlouho ke způsobu života. Od romantických obrázků pistolníků z Divokého západu až po hollywoodské akční filmy prostupují bouchačky celou kulturou a představují symbol síly, svobody, bezpečnosti a naneštěstí i smrti.

Jen se podívejme na nějakou tu statistiku. V roce 1996 bylo ve Spojených státech střelnou zbraní usmrceno 9 390 lidí. Ve stejném roce přišli střelnou zbraní o život 2 lidé na Novém Zélandě, 15 v Japonsku, 30 ve Velké Británii, 106 v Kanadě a 211 v Německu. V roce 1998 zemřelo ve Spojených státech na následky střelby více než 30 000 lidí a bezpočet dalších bylo zraněno. Ale ani to nestačilo k tomu, aby se představa bouchačky jako symbolu síly a bezpečnosti z amerických mozků vymýtila.

Zcela v souladu s tímto způsobem myšlení vydalo loni v prosinci, kdy stoupla úroveň hrozby teroristických útoků na „oranžový“ stupeň, americké Ministerstvo pro vnitřní bezpečnost (Homeland Security Department) speciální rozkaz. Podle něho se bude požadovat, aby na určitých letech směřujících do Spojených států byl na palubě ozbrojený člen ochranky, jakýsi černý šerif, jinak nebude letadlu povolen vstup do amerického vzdušného prostoru.

Jednostranné oznámení vyvolalo vlnu ostré kritiky ze strany leteckých společností a asociací pilotů, ale také špetku kladné odezvy. Příčina kritiky byla jasná – mnoho pilotů je přesvědčeno o tom, že střelné zbraně a letadla k sobě prostě nepatří. Jedna zbloudilá kulka, která poruší trup přetlakované kabiny ve 12 000 metrech nad zemí může lehce způsobit katastrofu.

Krátce po americkém ultimátu daly najevo vlády Švédska, Dánska, Norska a Portugalska, že o nasazení ozbrojených strážců na paluby letadel nebudou uvažovat. Holandská unie pilotů VNV a Britská asociace civilních pilotů, které se obě staví ostře proti zbraním v letadlech, zahájily jednání se svými aeroliniemi, při nichž se snaží o jakýsi kompromis. Navrhují například použití kulek, které by se rozpadly dříve, než by stačily provrtat trup letadla, ale hlavně jim jde o to, aby měl na palubě hlavní slovo pilot, a ne černý šerif.

Poté, co rozhodnutí amerického Ministerstva pro vnitřní bezpečnost dospělo k uším šéfa nízkonákladové letecké společnosti Ryanair Michaela O’Learyho, vyjádřil mínění mnoha evropských pilotů a palubních posádek slovy: „Když posadíme ozbrojené šerify na palubu, nestane se letadlo bezpečnějším, ale naopak, stane se méně bezpečným. Čím méně zbraní je na palubě, tím je situace jistější.“

Tento názor podporují některé statistiky a obecné mínění, že střelné zbraně jsou příliš často zdrojem neštěstí a hloupých náhod. Jedna studie o bezpečnosti v domácnostech ve vztahu ke střelným zbraním, kterou publikoval New England Journal of Medicine, dokládá, že je „22krát větší pravděpodobnost, že zbraň umístěná v domácnosti zabije některého člena rodiny nebo známého, než že bude použita proti vetřelci“. Pokud považujeme letadlo za jednu velkou rodinu v oblacích, pak není divu, že pro Evropany není snadné tento výplod amerického myšlení skousnout.

Navzdory vší kritice se našlo pár zemí, které americkému nápadu zatleskaly. Svoji podporu Spojeným státům vyjádřil Izrael, Jordánsko a Singapur, které jsou pevně přesvědčeny, že přítomnost ozbrojeného strážce na palubě bude mít patřičný odstrašující účinek.

Byznys je ovšem byznys a o peníze jde až v první řadě. Pokud si budou chtít dopravci udržet přístup na lukrativní americké trhy, budou se muset s diktátorskými manýry světové supervelmoci smířit a bouchačky na cestách do Spojených států zařadit do palubních inventářů. Nezbývá než doufat, že se v tomto případě chmurné statistiky nevyplní.

-KB-