Nová a perspektivní incentivní destinace
Když jde o opravdu neotřelé incentivní destinace, tak aby člověk špendlíčkem pohrabal. V těch tradičních už kdekdo byl a incentivní operátoři se předhánějí ve vyhledávání nejexotičtějších míst. Když se jim nějaký objev podaří, je tam zpravidla přeturistováno, protože incentiva přece jenom vyžaduje nějakou infrastrukturu. Povím vám o šťavnaté destinaci, která má infrastrukturu a nezná masovou turistiku. Jsou to Špicberky.
Hory na Špicberkách připomínají obrovité stavby |
Špicberky je vlastně zavádějící název. My si pod ním představujeme celé souostroví, které leží zhruba na poloviční cestě mezi severním pobřežím Norska a Severním pólem. Ve skutečnosti jsou Špicberky pouze jeho součástí, Norové říkají celému souostroví Svalbard, česky Studené pobřeží. Což je další omyl, díky Golfskému proudu je to pobřeží obstojně teplé. Na Svalbardu žije zhruba 3 000 obyvatel a dvakrát tolik ledních medvědů. Proto se velmi nedoporučuje chodit mimo civilizaci beze zbraně (abych vás uklidnil: při incentivních programech bohatě stačí, když ji má váš průvodce nebo instruktor).
Pokud jsem do titulku napsal, že jsou Špicberky pro každého, není to tak docela pravda. Nejsou pro chronické teplomily a zmrzlíky, i když já jsem si tam vystačil jen s tenkou moirou a mikinou, a jen když se zvedl vítr, vytahoval jsem větrovku. Každý ale dokáže zvládnout aktivity, které se na Špicberkách provozují – různé výlety pěší i lodní, projížďky na mořských kajacích, vycházky na ledovec a podobně.
Nejsevernější Vladimír Iljič, Pyramida, 79. stupeň s. š. |
První věc, která vás ještě před dosednutím letadla ve správním středisku Longyearbyenu ohromí, je pohled na hory z ptačí perspektivy. Navzdory tomu, že Spitzbergen znamená Špičaté hory, většina z nich jsou hory stolové, s plochými zasněženými vršky a s vytátými údolími. Úbočí hor jsou šrafovaná sněhem, takže vypadají jako zebry. A když se na jejich úbočí podíváte od hladiny fjordu, připomínají architekturu dokonale zvládnutých obřích staveb.
Longyearbyen je norské severské městečko se vším všudy – je tu několik hotelů (mezi nimi i Radisson SAS), obchody, hospůdky, prodejny potravin, suvenýrů, sportovních potřeb a nechybí ani univerzita. Vzniklo z původní hornické osady: dodnes vedou z hor k přístavu dřevěné konstrukce zapuštěné hluboko do země, na nichž byla natažena lana s důlními vozíky. Špicberky jsou totiž mimo jiné obrovskou zásobárnou nejkvalitnějšího třetihorního černého uhlí. Většina dolů už je zavřená, dodnes fungují jenom dva: jeden norský poblíž Longyearbyenu a druhý ruský v Barentsburgu.
Pyramida a Barentsburg
A právě ve spojitosti s důlní činností byste si v žádném případě neměli nechat ujít dva lodní výlety: k dolu Pyramida a do Barentsburgu.
K Pyramidě vás poveze solidní charterová loď jménem Polar Girl neuvěřitelně malebnými fjordy. Bude to patrně nejsevernější místo, kam se vy (nebo vaši klienti) v životě dostanete. Leží na 79. stupni severní šířky a až do roku 1998 tam Rusové dolovali uhlí. Po rozpadu Sovětského svazu nezbyly na udržování dolu finance, a tak horníci a jejich rodiny jednoho krásného dne dostali rozkaz, aby si sbalili své osobní věci a odpluli. Poslechli. To, co bylo erární, zanechali tak, jak jim to od ruky upadlo, takže se dnes můžete podívat do kulturního domu, kde zůstaly tisíce svazků knih, nástěnky, fotografie, v hudebním salonu si můžete zahrát na rozladěné piáno nebo na balalajku. V celém městě není ani noha: střeží jej jen nejsevernější busta V.I. Lenina na světě, pochmurně zírající na ledovec na protějším břehu fjordu.
Příjemné městečko Longyearbyen. Foceno krátce po půlnoci… |
Také výlet do Barentsburgu je poučný. Díky nejrůznějším nástěnkám a budovatelským billboardům se ocitnete rázem o dvacet let zpátky. Barentsburg je na rozdíl od Pyramidy živý a do jisté míry i pulzující. Že je Barentsburg opravdu echt ruský, poznáte v baru: za pivo chtějí 33 a za stakan vodky 10 norských korun.
Na cestě zpět se zastavíte u čela ledovce Esmarkglacier a uvidíte, jak se z něho trhají kusy ledu a pomalu se rozpouštějí ve vodě. A když budete mít štěstí, uvidíte, jak se tam tulí tuleni.
Pokud se budete chtít opravdu podívat do jednoho z dolů a poznat, jak se v něm těžilo, doporučuji návštěvu dolu č. 3 v Longyearbyenu. Na prohlídku vás vezme 500 metrů do nitra horského masivu horník, který v něm kdysi pracoval. Není to nic pro lidi trpící klaustrofobií, ti dají zřejmě přednost například vycházce k ledovci Foxfonna, spojenou s teplým obědem, který jim na místo donesou severští psi.
Mořské kajaky, ledovec a zkameněliny
Dalším skvělým zážitkem je výlet na mořských kajacích. Od těch, které jsou obvyklé u nás, tedy slalomových, se liší tím, že jsou mnohem delší, stabilnější a vzadu mají kormidélko. Na vlny fjordu se na nich může vypravit opravdu každý, předcházející vodácké zkušenosti nejsou nutné. Navléknou vás do kombinézy, díky které – i kdybyste nakrásně z kajaku vypadli – budete na hladině plavat jako pumlíč. A o naprosté bezpečnosti vás přesvědčí instruktorův pokyn, že kdybyste se přece jen vyklopili, stačí se postavit – v mělkém fjordu je vody asi po břicho. Cestou se zastavíte v opuštěné osadě na protější straně Adventního fjordu a uvidíte i poslední zbytky patrně nejsevernější železnice na světě.
Další vzrušující aktivitou je výlet na ledovec spojený s hledáním zkamenělin na konci jeho morény. Stoupáte do hor a kolem vás se otvírá krajina, která vám patrně připomene vlastnoruční Tolkienovy ilustrace jeho knihy Hobit. Okolní hory se podobají krajkářské práci. Hluboko pod vámi se plazí ledovec, chůze po něm je se stoupacími železy snadná a zvládnou ji i děti. Pod čelem ledovce se v suťovisku nachází jedno z nejbohatších nalezišť zkamenělin, které jsem kdy viděl. Nemusíte ani moc hledat a nemusíte mít ani kladívko a už máte v ruce nádherný otisk několika lístků. Je to jeden z nejkrásnějších suvenýrů, který si (kupodivu) můžete odvézt domů.
Mořské kajaky – stabilní, bezpečné a velmi rychlé |
V létě tam nepoznáte tmu
Jak jsem již byl pravil, podnebí je v létě na Špicberkách přívětivé a teploty ve srovnání s odpornými červencovými vedry v Česku osvěživé. A co více, zhruba od května do srpna tam sluníčko nezapadá, takže fakt nemusíte s ničím spěchat – tma vás tam v tomto období opravdu nezaskočí.
Text a foto Dean Valášek
Vážení čtenáři, Váš oblíbený portál Celyoturismu.cz bude v horizontu 3 měsíců uzavřen. To podstatné z cestovního ruchu – vývoj, statistiky, analýzy, legislativní problematiku atd. – proto nově najdete na zpravodajském portálu Hospodářské komory ČR www.komoraplus.cz a také ve...
Cestovní ruch na Slovensku i loni negativně ovlivnily dopady nemoci covid-19. Služeb ubytovacích zařízení v zemi využilo méně turistů, meziroční tempo propadu počtu hostů bylo ale mírnější než o rok dříve. Vyplývá to z aktuálních údajů slovenského statistického úřadu.
Hotelová skupina CPI Hotels v tiskové zprávě informovala, že do svého portfolia připojila bývalý hotel Mercure Bratislava Centrum. Ten se v uplynulých dnech proměnil v Clarion Congress Hotel Bratislava.
