Kam v zimě? Na jih.

S tím, jak se pomalu přibližuje zima, ze stromů padá listí, po obloze se loudají studená a šedivá mračna a ubývá denního světla, začínají se myšlenky mnoha lidí obracet k exotickým a vzdáleným destinacím, kde slunce stále svítí a dny jsou dlouhé a teplé. Abychom vám podali pomocnou ruku v uskutečnění vašich snů nebo vás případně inspirovali k návštěvě nějakého koutu světa, kde naše zima je jejich léto, shromáždili jsme pro vás některé detaily o sedmi různých destinacích světa na jih od rovníku.

Oceánie, jak se obecně říká oblasti jižního Pacifiku, kde teplé proudy omývají souostroví, táhnoucí se od Austrálie, zahrnuje kromě ní ještě Nový Zéland, Papuu, Novou Guineu, Fidži a Šalamounovy ostrovy. Patří sem také bezpočet sopečných a korálových ostrovů Mikronésie, Melanésie a Polynésie. Je to nejmenší kontinent na světě s nejnižším bodem 16 metrů pod úrovní moře (jezero Eyre v Austrálii) a s nejvyšším vrcholem Mt. Wilhelm (4 509 m n. m., Papua Nová Guinea).

Tahiti

Na západním okraji Oceánie se mezi Cookovými ostrovy a Francouzskou Polynésií uvelebilo Tahiti, což je jméno, které je už velmi dlouho synonymem pro tropický ráj. V období od listopadu do konce května tam vládne teplé a vlhké počasí. Silný severní příboj od října do března dělá z Tahiti a mnoha okolních ostrovů ve Francouzské Polynésii sen všech surfařů. Teplá voda, bohatství korálových útesů a jasně zbarvené tropické ryby – to je pravý ráj pro potápěče a šnorchlaře. Dalšími oblíbenými aktivitami jsou pěší turistika, horolezectví, jízda na koni a závěsné létání (rogalo). Průměrná teplota vody a vzduchu dosahuje 26 °C.

Ale když necháme aktivity stranou, je jižní Pacifik proslulý kvůli svému smyslnému, uvolněnému tropickému životnímu stylu, o němž podávají svědectví pestrobarevné a konejšivě komponované obrazy Paula Gaugina, který na ostrovech žil a pracoval v období mezi rokem 1891 a 1903. Dopravní spojení na Tahiti zajišťuje mezinárodní letiště Faaa v Papeete, což je hlavní město souostroví, ze kterého startují také letadla, obsluhující ostrovy. Z přístavu v Papeete vyplouvají také lodi na okružní jízdy a výlety. Toto město je rušné a možná i trochu hlučné, ale většina průvodců turistům doporučuje, aby v něm strávili alespoň jednu nebo dvě noci a užili si atmosféru Francouzské Polynésie, jejích živých trhů, kaváren a restaurací, než se vydají relaxovat na pláže některého z mnoha pobřežních letovisek.

Země kiwiů

Vzdušnou čarou přes tmavomodré hlubiny Tichého oceánu pouhých 6 000 kilometrů od Tahiti, ale stále ještě v Oceánii, leží ostrovy Nového Zélandu. Jsou srdečné, rozeklané a překrásné. Nový Zéland v sobě kombinuje krásu moře s nádherou hor, pastvisek a pralesů. Mnozí lidé jej považují za rodiště komercionalizovaných adrenalinových sportů: Nový Zéland nabízí vše od plavání a lyžování až po ledovcový trekking, vodní lyžování, závěsné létání, bungee jumping, surfování a horolezectví.

Je to země ryzích pláží a křišťálově čistých jezer a řek. Legenda říká, že Nový Zéland byl původně osídlen Maory, kteří sem připluli v roce 1100 našeho letopočtu na 10 kánoích z ostrova Tahiti. Prvním Evropanem, který kdy ostrov spatřil, byl holandský kapitán Abel Van Tasman. Ten také ostrov pojmenoval Niuew Zeeland. V 70. letech 18. století jej kapitán Cook vyhlásil za državu britského trůnu. V roce 1907 získal Nový Zéland autonomii a stal se nezávislým členem Britského společenství národů.

Na Novém Zélandu je nejteplejším obdobím leden, kdy se průměrné teploty pohybují od 16 °C na severu po 10 ° na jihu. Říká se, že ostrovy jsou nejkrásnější v září a v říjnu, kdy kvetou květiny a stromy, ale jejich scenérie je úchvatná během celého roku. Největším městem Nového Zélandu je Auckland, které má přes 1 000 000 obyvatel.

Ke klokanům a koalám

O pár tisíc kilometrů dále přes Tasmanovo moře leží největší pevnina a ekonomika Oceánie – Austrálie. Často říkáme, že je to země protinožců. Je známá klokany, medvídky koala, Velkou útesovou bariérou, nekonečnými plážemi Zlatého pobřeží a Queenslandu a prašným rozlehlým vnitrozemím. Austrálie je zemí nesmírné různorodosti a neuvěřitelných extrémů. 55 milionů let izolace od doby zrození tohoto kontinentu způsobilo nesmírnou diverzitu unikátně se vyvíjejícího rostlinného a živočišného života. Například ze 700 druhů ptáků, jejichž přirozeným domovem je Austrálie, se jich 400 druhů nedá najít nikde jinde než na této planetě – samozřejmě s výjimkou zoologických zahrad.

Jedinečná různorodost forem života, kombinovaná s geografickými extrémy tohoto kontinentu – Austrálie je druhým nejsušším světadílem na Zemi – a se západní infrastrukturou, dělají z Austrálie velmi vyhledávanou turistickou destinaci. Oblíbili si ji hlavně Asiaté, kteří do ní jezdí v zástupech. Austrálie má téměř 18 milionů obyvatel, z nichž více než 70 % bydlí v deseti největších městech podél bezmála 37 000 kilometrů dlouhého pobřeží. Je to země přistěhovalců, multikulturní společnost tvořená osadníky z téměř 200 národů, fascinující mix průkopnického ducha a moderního života. Nejchladnějšími měsíci jsou červenec a srpen, nejteplejší jsou prosinec a leden.

Vzhůru do Asie

Přesuneme se teď z Oceánie do Asie, do jedné z nejoblíbenějších destinací, sousedící s Myanmarem (který se dříve nazýval Barma) na západě, s Malajsií na jihu a s Kambodžou na východě – podívejme se do Thajska. V Thajsku má domov 61 milionů lidí, pobřeží měří něco přes 3 000 kilometrů, země oplývá džunglemi, lesnatou krajinou, rýžovými poli a horami. Thajsko dlouho ztělesňovalo to, o čem si mnoho lidí myslí, že znamená exotiku. Křišťálově modré moře, neposkvrněné pláže, hojně navštěvované starobylé památky a popínavými rostlinami pokrytí Buddhové – to všechno způsobuje, že výlet do Thajska připomíná výpravu na jinou planetu. V horké sezoně, která trvá od března do května, mohou teploty dosáhnout až nesnesitelných 42 °C, ale v chladnějším období od listopadu do února se průměrná teplota pohybuje okolo 25 °C, přičemž v noci může v horách klesnout až na 10 °C.

Na samém spodku světa

Je na Zemi jedno místo, které je neustále oděno do sněhu a ledu. Je to nejchladnější, nejsušší, největrnější a nejodlehlejší kontinent, jehož scenérie obsahuje ty nejprvotnější prvky – led, skály, vodu a oblohu. Antarktida. Není to zrovna místo, kam byste se vypravili za sluncem a pískem (průměrná teplota se tam pohybuje kolem -36 °C), nicméně přesto je to jedno z nejvíce fascinujících míst na Zemi. Antarktida je tajemná a uchvacující a rychle získává popularitu jako turistická destinace. Nemá žádnou historii původních obyvatel krom tuleňů a mrožů a k její návštěvě není potřeba žádné vízum. Nejlepší doba, kdy se na Antarktidu vypravit, je o tamějším létě, od října do března. Nejteplejšími měsíci jsou prosinec a únor, kdy průměrná teploty vystoupá až na – 1°C. Specializované cestovní kanceláře pořádají lodní výpravy do regionu Dry Valley – jsou to místa, která se podobají měsíční krajině bez sněhu. S rostoucí popularitou této neobvyklé krajiny vzrůstá i úsilí limitovat roční počty návštěvníků, takže je možné, že v blízké budoucnosti nebudou nic neobvyklého například pořadníky.

Země gaučů

Když překonáte jižní pól, dostanete se k Hornově mysu a budete pokračovat jihoamerickým kontinentem na sever, narazíte na Tierra del Fuego na první argentinské město. Jmenuje se Ushuaia a je to nejjižnější město na této planetě. Argentina je domovem původních gaučů, tedy jihoamerických kovbojů. krom toho je to země kopcovitá, má spoustu pláží a vodopádů, pralesů a hor. Jižní část země se jmenuje Patagonie, její krajina je plná rozeklaných hor, hustých hvozdů, ledovců, jezer a žijí tam tučňáci, velryby a tuleni. Podél západního pobřeží této země se táhnou Andy, jejichž svahy na východních úbočích ustupují pampám, rozlehlým pláním téměř beze stromů, táhnoucím se až k pobřeží Atlantiku. Na nich se pase proslulé argentinské hovězí.

Hlavním městem je kosmopolitní a romantické Buenos Aires, založené Španěly v roce 1580. Toto obrovské město s 12 miliony obyvatel si prožilo bouřlivou minulost. Ve druhé polovině 20. století bylo dějištěm série převratů i protipřevratů a pomalého vyčerpávání kdysi obrovského zemědělského a ekonomického bohatství tohoto národa. Ztráta Falklandského souostroví a jeho postoupení Britům vedly k vypuzení vojenské junty a k návratu k ústavní vládě. Ale chaos si vybral svoji daň v podobě poškození reputace země jako exotické turistické destinace, takže dnes zůstává Argentina jednou z téměř neznámých a nejméně navštěvovaných perel Jižní Ameriky. Nejlepší doba k návštěvě Argentiny je od října do dubna, kdy je na severu horké a vlhké počasí s teplotami od 33 – 37 °C a na jihu mezi 10 – 21 °C. Pokud si chcete co nejvíce užít severní pláže, zvolte období od prosince do března.

Sambová sezona

Když budete postupovat dále nahoru po východním pobřeží tohoto kontinentu a dostanete se až mezi obratník Kozoroha a rovník, dostanete se do země, která zabírá téměř polovinu Jižní Ameriky, do dusné, magické, džunglovaté a tajemné Brazílie. Jméno Brazílie doprovázejí takové asociace jako spoře oděné dámy na rozlehlých plážích, karneval, káva, bossa nova, samba, fotbal, amazonské pralesy a surrealistický futurismus hlavního města Brasilia. Se svými 174 miliony obyvatel a téměř 7 500 km dlouhým pobřežím je největší zemí Jižní Ameriky co do rozlohy i počtu obyvatel. Podobně jako všechny velké země má i Brazílie své problémy s chudobou, kriminalitou a ničením životního prostředí, ale soustředěným úsilím místních úřadů ve větších městech se podařilo podstatně snížit drobnou kriminalitu na předních plážích a v hlavních turistických oblastech. Nejlepší období pro návštěvu Brazílie je od listopadu do března, kdy je slunečno a průměrná teplota kolísá mezi 22 – 31 °C, přičemž podél pobřeží bývá chladněji (např. v okolí Ria je to mezi 23 až 28 °C).

Kip Bauersfeld